VÝZVA!!! POKUD BUDETE CHTÍT MŮŽETE NÁM POSÍLAT SVOJE POVÍDKY!!! RÁDI JE ZVEŘEJNIME!!!! KDYŽ BUDETE MÍT ZAJEM NAPIŠTE NÁM NA

povidky.povidky@seznam.cz


UŽ NESPŘÁTELUJI

klikni na to prosím tady

prosím reklamy...sem...




BÁSNIČKY OD KIKINKY:-)

12. února 2009 v 21:37 | KIKINKA K. |  Básničky od Kikinky

PRO EDWARDA:
Je to jen horší každým dnem,
já stále žiju tím svým snem,
kde ruku v ruce jdeme spolu,
jako po přehlídkovým molu,
v tom snu jsme ukázkovým párem,
jsme spáleni tím sladkým žárem,
co si říká láska snad,
v tom snu se já nemusím bát.
Avšak vždy po probuzení,
mé pocity se rychle mění.
Začínám se znovu bát,
těším se zas večer spát,
až nechám si o tobě zdát,
na chvíli budeš mě milovat.
Nechám se unášet fantazií,
tam,kde dvě zamilovaná srdce bijí.
Srdce pro srdce tu bije,
jeden pro druhého žije.
Ale v realitě se musím smířit s tím,
co si přiznat nechci i když to dávno vím.
Vím,že jen přátelských pohledů se mi dostane od tvých krásných čokoládových očí,
i přesto,že tě miluju a hlava se mi z nich točí... A DALŠÍ BÁSNIČKY UVIDÍTE KDYŽ SI PŘEČTETE CELÝ ČLÁNEK


LÁSKA/ZLOČIN? Miluju tě tak bláznivě
-a zoufale,
zní věta:Chci tě mít
tak moc troufale?
Jestli je láska zločin,
jsem vinna,
pouštět se do toho rizika
je jak nášlapná mina.


NUTKÁNÍ
Asi se nezbavím toho pocitu,
že se mi vzdaluješ,i když ty jsi tu.
Asi se nezbavim toho domnění,
že naše přátelství se v lásku promění.
Asi se nezbavim toho nutkání
dotknout se,políbit,při každém potkání...


NUTKÁNÍ: Pojď,
roztáhneme křídla,
pojď,
zapomenem na pravidla,
pojď,
zboříme všechny hranice.
pojď,
já ti dám lásky nejvíce.


O BELLE:
Už nechci jenom v rohu stát,
moc tě prosím,měj mě rád,
už nechci se jen dívat,
chci radostí si zpívat,
už nechci si dál na nic hrát,
moc tě prosím,měj mě rád.
Chtěla bych tvé srdce mít,
moct obejmout tě,pohladit,
to všechno si nechám zdát,
moc tě prosím,měj mě rád...



Z EDWARDOVA POHLEDU:
Dnes v noci
se vkradu
do tvého snění,
třeba
se jednou
v realitu
změní.


ZVLAŠTNÍ:
Zvláštní,
jak zatraceně rychle
se mi mění nálada,

zvláštní,
jak mý nadšení,
co bylo včera,uvadá,

zvláštní,
že už si vůbec
nepřijdu tak jistá,

zvláštní,
že už si nemyslim,
že řeknu ti asta la vista


BEZMOC: Chce se mi z toho všeho brečet,
už nebaví mě v prachu klečet,
to všechno mi slzy do očí vhání,
tomu se člověk neubrání,
to všechno mě dělá zmatenou,
já nechci tu bejt na kolenou,
chce se mi křičet,chce se mi řvát,
proč nedá se před tim utíkat?!



NEROZHODNOST:
Stojíme každej na jiným říčním břehu,
ty po mně chceš přátelství,já po tobě něhu,
při pomyšlení na tebe se vždycky celá chvěju,
copak to aspoň chvíli nemůže bejt tak,jak si to přeju?

Tahle situace je vážně k vzteku,
ale most přece vede přes každou řeku.
Setkáme se někdy v jeho středu?Snad.
A nebo mě tam samotnou necháš stát?


MILUJU/NESNÁŠÍM: Miluju tvoje oříškově hnědý kukadla,
kterým jsem už dávno beznadějně propadla,
miluju ten způsob,kterým se na mě usmíváš,
miluju každou chvíli,v kterou se na mě podíváš,
miluju tvoje letmý dotýkání,
tak proč mi pořád,sakra,něco ve štěstí brání?!

Nesnášim tu masku,
kterou den co den musim mít,
miluju ty chvíle,
když o tobě můžu snít.

Nesnášim to všechno,
co na tebe musim hrát,
miluju tu představu,
že polibek ti můžu dát.

Nesnášim ty provázky,
co za mě pořád tahají,
miluju tvý oči,
když se na mě koukají...


VÍŠ:
Víš,je mi hrozně,kdykoli jsem bez tebe,
víš,když odcházíš,u srdce mě zazebe,
víš,když se mě dotkneš,projede mnou blesk,
víš,to nejhorší pro mně je po tobě stesk,
víš...


Už jsi byla napálená tolikrát,
přesto to na sobě nedáš znát,
pořád se pouštíš do nových vzahů,
i když nevěříš,skládáš přísahu,
i když neslyšíš,tvrdíš,že ano,
i když nepřečteš,víš,co bylo psáno.


Proč mi tak strašně pomalu dochází,
že spousta jinejch se po světě prochází,
že to jediný co znám,nemusí bejt smutek,
do teď jsem si to jen plánovala-ale skutek utek.
Šťastná a spokojená můžu bejt i sama,
už nebudu tvá loutka,teď budu dáma!
Jen s hlavou vztyčenou teď budeš mě znát,
už nebudu dávat,teď začnu si brát!


Třeba se může stát,
že budeš mě milovat,
třeba mi to vyjde
a láska k nám přijde.
Ale jakou na to mám šanci?
Stejnou jako na to,
že mě sám bůh vyzve k tanci.

Hořkoslaný slzy,
taky mě to mrzí,
asi jsem prokletá byla
k tomu,abych jen věčně snila...

Slunce ti svítí
na cestu,
když v ruce svíráš hřbitovní kvítí
pro mrtvou nevěstu..


Nelze se odtrhnout
od tvého pohledu,
přesto se do něj
dívat nesvedu.

Stojím na ulici
a suchý déšť
mi máčí tvář,
jemná vichřice
odvála před chvílí
mou svatozář.
Studený oheň mi olizuje
paže,
na porušení přísahy
se potrestání
váže.
Přijmi mne,peklo,
přijmi mne v sebe,
už nejsem andělem,
opouštím nebe.


Ulehnem do trní,
pohladíš mě pěstí,
možná i zavrnim,
budeš-li mít štěstí.

Ulehnem do trní,
osladím ti život solí,
než naše láska zakrní,
to pak hodně bolí.



Setřu ti slzy z koutků očí,
ty přece nebudeš ten,co skočí,
obejmu tě,brečet v náruči mi smíš,
tak mi jen slib,že život neskončíš,
vezmu tvou dlaň do té mojí,
tak odhodlej se žít,to za to stojí.



Řinou se ti slzy z očí,
vše kolem tebe se točí,
k zemi sražená
padáš na kolena.
Přes rozpraskaný rty se dere prosba zoufalá,
tak tohle je ten okamžik,v který jsi pořád doufala?
Odmítnul,nechce tě,
vždyť nejsi jediná na světě.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | 5. září 2009 v 12:41 | Reagovat

Moc pěkný!  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.